V Jednom Malém Království byla uprostřed pouště Farma. Farmu už spoustu let řídil Správce dosazený královskými úředníky. Na Farmě pracovali Lidé. Lidé musí jíst. Aby se Lidé nezdržovali od práce, Správce jim jídlo zajistil. Denně polévku a nějakou přílohu. Jídlo nebylo ani moc chutné ani moc zdravé ani laciné. Správce ale prohlásil, že to jinak nejde a Lidé příliš nereptali, aby nebyli vyhnáni z Farmy do pouště. Polévku málokdo jedl a tak byla denně vylévána do kanálu.
Někdy ale bylo jídlo opravdu špatné a ne každý si je koupil. Ti, kteří si jídlo nekoupili, viděli spoustu polévky končící v kanále a řekli si: „Tím ale přece nikomu neublížím, když aspoň trochu té polévky sem tam sním“.
A také tak - sem tam – činili. Ne, že by bez té polévky umřeli hlady. Ale sem tam si trochu vzali.
V tom království žila žena jménem Zlomyslná Závist. Nebyla šťastná. Proto byla zlá a její největší radostí bylo lidem kolem sebe škodit a pomlouvat je. Několik dní nespala, když viděla, že lidé si sem tam vezmou porci polévky určené k vylití do kanálu.
Nakonec to nevydržela a navštívila Správce.
Štěkla na něj: „Jak to, že ti lidé jedí bez placení? Zakaž jim to!“.
Možná to byla i tak trochu čarodějnice a Správce očarovala, neboť ten bez prodlení svolal všechny své Lidi kromě jednoho a brát si polévku zakázal.
Lidé se bránili a říkali: „Ta polévka je přece určena k vylití do kanálu a nikomu chybět nebude“. Jiní říkali: „A není to hřích vylévat jídlo do kanálu?“ a kradmo se žehnali. A další volali: „Ale na jiných farmách jsou správci rádi, když si jejich Lidé zbylé jídlo rozeberou a oni nemusí nic vyhazovat!“.
Nic nepomohlo.
Navíc se k Zlomyslné Závisti přidala všudypřítomná Nebetyčná Hloupost.
Nebetyčná Hloupost je rychlý chodec. Proto je neustále všude vidět a navíc nosí na zádech batůžek plný touhy po sebeprosazení. A možná se chtěla i zalíbit Správci. Začala bouchat do stolu a křičet: „Zakaž jim to. Vždyť já si to Výborné jídlo kupuji a oni vlastně kradou polévku na můj úkor!!!“.
A co na to Správce? Ten byl, jako všichni správcové, kteří jsou správci více než stodvacet let, již obdařen Neomylností. Neomylnost je vzácná vlastnost, která správcům umožňuje vydávat rozhodnutí, aniž by příliš pochybovali o jejich správnosti.
Správce tedy využil své Neomylnosti a polévku svým Lidem definitivně zakázal.
Tak Zlomyslná Závist a Nebetyčná Hloupost zase jednou zvítězily a život na Farmě byl zase o trochu horší.
Možná, kdyby Správce nezapomněl na toho jediného, který na setkání chyběl, nemuselo to tak dopadnout.
Tak co děti? Víte už, jak se ten nepřítomný jmenoval?